Pozdrav z Tomíkova domova

Dobrý den,

posílám hlášení z Tomíkova domova:

Tomík u nás nebyl ještě ani dva celé dny a už bylo jasné, kdo to u nás všechno vede. První noc jsme ho nechali spát v předsíni, kde měl nachystaný pelíšek, misky, záchodek. Chvíli nám škrábal na dveře od ložnice a mňoukal, ale byli jsme neoblomní. Druhý den si nás podezřívavě měřil a raději neopouštěl obývák, abychom ho náhodou zase nenechali samotného v předsíni. A aby bylo úplně ve všem jasno, občas zalezl pod gauč, kam jsme na něj nemohli. Pochopili jsme, jak to u nás teď bude - pelíšek je na gauči v obýváku a hotovo.

Druhý večer s námi strávil na gauči, vybral si páníčkovo místo, takže manžel seděl na krajíčku gauče jako nesmělá návštěva a za ním se rozvaloval kocour. Na noc jsem rezignovala a nechala ho v obýváku, i když jsme měli trochu obavu, co tam do rána provede. Nestalo se nic, Tomík je opravdu pohodář a žádný ničitel. Jen to místečko jsem mu na gauči přesunula do druhého rohu, přece jen páníček chce večery také trávit pohodlně.

Když někdo něco dělá v kuchyni u linky, Tomík se mu otírá o nohy a dožaduje se něčeho dobrého, a když otevřeme lednici, zamilovaně hledí dovnitř a vypadá, že si z ní snad něco vezme i sám.

První den, který u nás Tomík trávil, jsem si vzala práci domů, aby tam nebyl sám, a říkala jsem si, že takhle bych chtěla pracovat už navěky: sedím na gauči s notebookem na klíně a vedle mě se vyvaluje kocour. Večer sedíme, koukáme na televizi, vedle nás pochrupuje Tomík... absolutní pohoda!

Chodíme i na procházky - na balkon, to se mu moc líbí, dokonce se tam i roztáhl na dlaždičky na sluníčko.

A všechny naše návštěvy Tomíka obdivují, jak je čistý a mazlivý a nikde nelozí a nelumpačí.

Nechápu, jak jsme celé ty roky mohli žít bez kočky!.

 

Jsme vám moc vděční za ponouknutí adoptovat si Tomíka a děkujeme za všechnu péči, kterou jste mu věnovali.

 

Heroudkovi

 

Tomík